Prasnička Mononoke dostala své netradiční jméno po lesní princezně z japonského anime filmu Mononoke Hime.

Mona s námi prožila několik let v Praze v Bráníku v mikro bytě v činžovním domě s velkou terasou, kde se každý den slunila. Spala s námi v posteli, chodila na procházky na Branické skály, do parku na Pankráci či do Prokopáku. Jezdila tramvají, autobusem. Byla to chytrá slečna co uměla nespočet povelů.

Chodili jsme ráno do práce a Mona na nás už o půl páté čekala. Nesměli jsme se, byť o pár minut zpozdit. Jinak nás doma čekal čurbes - ale za to jsme si mohli sami. Prasátka mají ráda řád a dochvilnost!

Mona prostě byla úžasná. Tím jaká byla asi i výjimečná.

Byla maminčin mazánek - byly jsme na sebe napojené. Nedokázaly jsme bez sebe být. Takové duchovní napojení na zvíře jsem ještě nezažila.

Mononoke nás ale náhle opustila v roce 2021. Umřela nám na srdeční zástavu. Její ztráta nás velice zasáhla.

Mona byla obrovská prasečí osobnost. Díky ní se zrodila myšlenka o založení azylu pro prasátka v nouzi. Nasměrovala nás na soucitnou životní cestu. Bez ní by nevznikla Štětinka.

Zajímavost: nesnášela špinavé nožky od bláta, milovala koupaní ve vaně

Jasmínka je zachráněná divočanda z farmy na maso. Byla součástí výkrmny zvířat určené na porážku. Život ji zachránila náhoda - nebo spíš neštěstí genetické deformace jejího horního patra.

Narodila se s rozštěpem horního patra a díky tomu, že v pusince neuměla vytvořit sací podtlak, nedokázala pít z cecíku své maminky. A tak nepřibírala a chřadla.

Díky tomu, že se narodila s handicapem se dostala ze spárů řezníka. A také díky tomu, že se o ní dozvěděla kamarádka majitele výkrmny. Ten Jasmínku (tehdy ještě nepřejmenovanou Mášu) daroval paní, která se o selátko začala starat a krmit. Staraly se o ní také její dcery. Rodinka nás poté kontaktovala, zda-li si můžeme selátko osvojit. My na to kývli.

Příběh se šťastným koncem. Nebýt náhod, tak už Jasmínka nežije.

Jasmínku jsme si opravdu vypiplali. Jako malá vlivem handicapu patra hůře nabírala váhu. Museli jsme ji speciálním roztokem čistit nozdry a patro od bakterií. Jako sele byla hubená, ale vlivem naší dobré péče vypadá nyní nádherně a přibrala dostatek váhy.

A jaká Jasmínka je? Je hodně divoká. Taky má být proč. Její táta byl divočák, její maminka vietnamské prasátko.

Zajímavosti: Ráda běhá a cestuje autem. Chodí do lesa. Miluje Staré Hamry a Bílou. Také se ráda válí v bahně když je venku horko. Je to drsňačka co se nebojí poprat s osudem. Má obrovskou sílu. Prohání návštěvy. :-)

Tequilla se k nám dostala prostřednictvím adopce. Úplnou náhodou.

Příběh ve zkratce je takový, že mladý pár si pořídil "mini" prasátko, načež si načetl plno bludných článků hemžících se na internetu o "zakrslých prasatech" - nepomohlo tomu ani lhaní chovatelky prasátek o tom, že jsou tyto zvířata nenáročná. Doporučovala též, aby Tekča nevyrostla do maxi rozměrů, že ji stačí dávat málo jídla (??).

Následek všech bludů co je kolem "mini" prasátek, narazili původní majitelé na tvrdou realitu. Ač ji měli rádi, nezvládali její péči a výchovu.

Ač jsou prasátka tuze chytré a vnímavé, jejich péče o ně náročná je. Svojí chytrost využívají ku svému prospěchu. Také jsou to smečkové zvířata a potřebují denní kontakt s lidmi. Jinak smutní a má to negativní vliv na jejich chování.

Nebudu zabíhat do detailů. Tequilla se k nám dostala dost podvyživená.

Zvýšili jsme ji denní počet porcí a také objem jídla. Byla převážně zvyklá na svoje granule, které nebyly energeticky vhodné. Zprvu měla problém pozřít naše podávané jídlo, které odmítala. Také nechtěla jíst zeleninu.

Časem si zvykla a nyní jí absolutně vše s chutí. Teqi strašně mlaská a žere rychle. Misku má prázdnou mnohem dříve než Jasmí.

Tequillka má svoje původní jméno. Nepřejmenovali jsme jí kvůli toho, že své jméno znala a pamatovala si jej.

Teqi je velmi citlivá, jemná prasnička. Všechny úkony co na zahradě provádíme pozoruje se zvědavostí. U všeho chce být. Nerada má samotu. Chce usínat v náruči. Chce pusinky na rypáček. Hodně se směje (chrochtá). Dost žárlí na Jasmínku a pana Čendu (psa).

Zajímavost: voní jako aviváž