Mladý pár si pořídil "mini" prasátko Tequillu, načež si načetli plno bludných článků hemžících se na internetu o "zakrslých čunících". Nepomohlo tomu ani lhaní chovatelky/prodejkyně o tom, že jsou to zvířata nenáročná. Doporučovala též, aby Tekča nevyrostla do maxi rozměrů, že ji stačí dávat málo jídla.

Následek všech bludů co je kolem "mini" prasátek, narazili původní majitelé na tvrdou realitu. Ač ji měli rádi, nezvládali její péči a výchovu.

Prasátka jsou tuze chytrá a vnímavá, ale jejich péče o ně vyžaduje obrovskou trpělivost. Svojí chytrost využívají ku svému prospěchu. Také jsou to smečkové zvířata a potřebují denní kontakt s lidmi. Jinak smutní a má to negativní vliv na jejich chování.

Tequilla se k nám dostala podvyživená. Zvýšili jsme ji denní počet porcí a také objem jídla. Byla převážně zvyklá na svoje granule, které nebyly energeticky vhodné. Zprvu měla problém pozřít naše podávané jídlo, které odmítala. Také nechtěla jíst zeleninu. Časem si zvykla a nyní jí absolutně vše s chutí.

Tequillka má svoje původní jméno. Nepřejmenovali jsme jí kvůli toho, že své jméno znala a pamatovala si jej.

Teqi je velmi citlivá, jemná prasnička. Všechny úkony co na zahradě provádíme pozoruje se zvědavostí. U všeho chce být. Nerada má samotu. Chce usínat v náruči. Chce pusinky na rypáček. Hodně se směje (chrochtá).

Zajímavost: voní jako aviváž

Tahle prasečí holčička žila čtyři a půl roku zavřená v miniaturním chlívku. Neznala sluníčko, rytí v hlíně, vítr ji nečechral štětiny. Byla uvězněná na velmi malém prostoru.

Na Baši už zavolali řezníka, ale ten ji odmítl zabít s tím, že čeká selátka. Jenže Baši nebyla ani není těhotná, je morbidně obézní. Neměla přirozený pohyb. Pod nánosem tuku vůbec nevidí. Orientuje se v prostoru jen pomocí sluchu a čichu. Má také špatné nožičky.

Byla krmená zbytkama z kuchyně. Tohle jídlo není vubec vhodné pro prasátka. Tohle nikdo neřešil,  protože byla pořízena za účelem výkrmu=zabití.

Její záchranu zorganizoval pán soused - dědeček, kterému život Basky nebyl lhostejný.

Baska se dostala k nám. Hned jsme ji nastavili přísný dietní režim. Musí zhubnout a začít se hýbat.

Jelikož Baši žila od selátka v chlívku, neměla interakci s okolním světem, je pro ni všechno nové. Doslova.

Věříme, že až zhubne, bude si naplno užívat života. Hlavně zase bude vidět!

Tahle krasotinka byla zachráněná z malochovu, z chlívku z vesnice jako malá prasinka, spolu se svým bratrem Romíčkem.

Julinka je moc hodná holčička. Ten, kdo má první obavy se setkání s prasátky, doporučujeme mu být v její blízkosti. Naučí vás mít prasátka v lásce.

Je laskavá, jemná, nesmělá, ale také zvědavá. Je emočně inteligentní prasinka. Můžete ji krmit z ruky a drbat ji záda a bříško. V její blízkosti mohou být jak děti, tak lidé co mají úděs z tvorů štětinatých.

Julinka si velmi považuje toho že je u nás. Je vděčná za cokoliv. Má v sobě velkou pokoru.

Miluje svého bratra Romíka. Miluje také klid, dobré papání a melouny.

Zajímavost: Původně byla Julča zachráněná Radkou z azylu Domov pro zvířata, z. s.. Žila v jejím azylu 3 roky. Radka se však dostala do nepříjemné situace, ne vlastní vinou, a tak hledala zvířatům nové domovy. My jsme ji pomohli a vyšli vstříc, ujali jsme se Julči a Romči.

Julinka k nám přišla velmi vystrašená. Utíkala přede mnou. Byla namáčknutá v koutě. A teď? Mazlíme se a dává mi pusu! Již mně důvěřuje. A to je obrovský úspěch.

Bratr Julinky. Zachráněn z malochovu. Další prasečí dušička, která má obrovské štěstí, že neskončila u řezníka.

Romíček je takový ťulík, koblížek, trumpeta. Nechápejte mě zle, on není vůbec hloupý, ale jde mu vše pomaleji. Je rozvážný a hloubavý. Klidný čuník co vede harmonický život. Nedej bože,  když mu tu harmonii někdo naruší. Z toho je velmi vyvedený z míry.

Je bázlivější povahy. Pohladím ho jen letmo.  Na krmení z ruky přijde rád. To se ho dá i u toho jídla hladit.

Chodí nás vítat, za chrochtavého zvuku, ke vratům. Je velice emočně vázaný na svou sestru Julinku. Ochraňuje ji, bývají stále spolu a tvoří nerozlučný rodinný pár.

Romíček je hodný na děti i na návštěvy. Ač introvertní a sociálně spíše plachý, ale zvědavost u prasátek vítězí, tudíž vždy příjde okouknout co se děje.

Zaujal vás jeho příběh? Můžete se stát jeho kmotrou/kmotrem a přispívat mu měsíčně na obživu či veterinu.

Rozárce zemřel páníček na těžkou nemoc. A tak Rozárka přešla do péče jeho přítelkyně, paní v důchodu.

Tahle babička se celou dobu starala o těžce nemocného přítele a o jeho XXL mazlíčka - Rózu.  A že to vůbec nebylo snadné.

Paní nám volala do azylu s velkou prosbou, jestli si můžeme Rozárku vzít. My na to řekli ano. Jenže psalo léto roku 2025. V té době jsme neměli hotovou ohradu, ani zázemí. Já ještě s malým miminkem. Paní čekala 10 měsíců, než jsme s manželem dokončili aspoň vše potřebné.

Rozárka byla pořízená jako mazlíček. My jsme se ji ujali, adoptovali a nyní žije s námi jako naše obrovská 150 kg prasinka.

Je to černý tank s ofinkou. Obrovská ženská s dobrým srdcem.

Když chce, tak spí, když chce, tak příide vítat s chrochtem, až řinčí kastroly. To je Rozárka.

Miluje Tondu. Samozřejmě i moje drbání - to si sedne na zadní a najednou duc, vyvalí se na bok a chce drbat.

Na louce je vodící prasinka. Alfa. Kápo. S lidmi je v pohodě.  Nechá se hladit, krmit. Jen u malých dětí se musí dávat pozor, aby je omylem neporazila svým zadečkem..

Muška dostala šanci žít, dostala se k nám do bezpečí. Neskončila jako slanina nebo líbezný bonbon z želatiny.

A jaká je? Je to taký malý chachar! Ze začátku po nás dost vyjížděla - přitom první den byly samé pusinky a mazleníčko!

Inu, s některými zviřaty je to složité s jejich povahou. Být opatrovník čuníků vyžaduje i nutnou dávku umu psychologie. Muška prostě chachar je. Sklony ke kousání má. Každý den pracujeme na tom, aby nám důvěřovala. Časem ji snad přejdou dělat naschvály.

Ve výchově s ní nám pomáhá naše Tequilla. Ta je výborná učitelka. Je to dlouhý proces, ale už jsou vidět malé krůčky úspěchu. Je tuze tvrdohlavá a ještě k tomu v pubertě. 

Muška ze své podstaty není zlá. Její chování má své opodstatnění, které je nám známé. Něco si zažila... Prasátko je tvor velmi chytrý. A to, že se nám nepodřídila jako ostatní, nedělá z ní hlupáka. Prasátka jsou vždy rovna lidem, tak to ve zvířecí říši je.

Muška není vhodná pro kontakt s dětmi, ani pro lidi, kteří touží po fyzickém dotyku (krmení z ruky, mazlení, atd.). Zatím se socializuje s ostatními. Věříme, že ji štětinatá rodina pomůže se začleněním, najít sebe samu a důvěřovat nám lidem. 

Muška je komplikovaná puberťačka. Třeba jste se v ní poznali. Protože puberta umí pěkně lomcovat s jakoukoli bytostí.

Tenhle chlapeček se k nám dostal skrze prosbu o jeho ujmutí.

Snowee žil se svou milovanou rodinou, která se o něj starala velmi ukázkově. Žil v bytě, spal na gauči, chodil na vodítku na procházky. Učil se také agility a canisterapii. Byl zvyklý na přítomnost lidí, dětí a psů. Jeho nejlepším kamarádem byl mladý chlapec – syn maminky, která se na nás obrátila s velkou prosbou, abychom se Snoweeho ujmuli.

Ptáte se proč se rodina vzdala svého zbožňovaného zvířete? Odpověď není, že by se ho chtěli zbavit, jelikož vyrostl (jeden z nejčastějších důvodů zřeknutí se starosti o zvíře). Důvodem je nešťastná situace do které rodinu dostal soused.

Snowee s rodinou žili v podnájmu. Majitel domu o prasátku věděl. Problém nastal až tehdy, kdy se o Snoweem dozvěděl soused, kterému se nelíbila okolnost, že žije v domě s prasátkem.

I přes fakt, že bylo a pořád je zvíře čistotné, nevykonává potřebu tam kde žije, je zcela venčeno, je o něj nadstandartně postaráno, tak nepomohlo ani vysvětlení, že je zvíře v naprostém pořádku a neohrožuje svým bytím ostatní.

Soused neřešil v domě sousedů psi, kočky, morčata… vadilo mu toto zvíře – prasátko. Stěžoval si u majitele domu. Majitel domu dal rodině jasně najevo, že se musí prasátka zbavit.

Rodina toto rozhodnutí nesla a nese velice těžce. Na prasátku jim velice záleželo a záleží.

A tak je Snowee u nás.

Je to velmi laskavý, milý chlapec. Umí povely jako pes, ale psa předčí inteligencí.

Zajímavost: Miluje lidi a děti. Je velmi kamarádský.