Tequilla se k nám dostala prostřednictvím adopce. Uplnou náhodou.
Její příběh je takový, že dva mladí lidé si pořídili prasátko, načetli si asi plno blbostí na internetu (že těch článků teda je) - nepomohlo tomu ani neznalost, nebo spíše lhaní chovatelky prasátek o tom, že jsou tyto zvířata nenáročné. Že aby nevyrostli do maxi rozměrů, stačí jim dávat málo jídla.
Původní majitelé Teqi nezvládli její péči. Ač jsou prasátka tuze chytré a vnímavé, jejich péče o ně náročná je. Svojí chytrost využívají ku svému prospěchu. Také jsou to smečkové zvířata a potřebují denní kontakt s lidmi. Jinak smutní a má to negativní vliv na jejich chování.
Nebudu zabíhat do detailů. Tequilla se k nám dostala podvyživená. Šla ji vidět páteř a nahmatali jsme ji žebra. Neměla zdravou tukovou vrstvu.
Zvýšili jsme ji denní počet porcí a také objem jídla. Byla převážně zvyklá na svoje granule, které nebyly energeticky vhodné. Zprvu měla problém pozřít naše praso-granule které odmítala. Také nechtěla jíst zeleninu.
Časem si zvykla a nyní jí vše s chutí. Teqi strašně mlaská a žere rychle. Misku má prázdnou mnohem dříve než Jasmí.
Tequillka má svoje původní jméno. Nepřejmenovali jsme jí kvuli toho, že na svoje jméno slyšela. Nechtěli jsme ji tvořit v hlavě zmatky.
Teqi je velmi citlivá, jemná prasnička. Všechny úkony co na zahradě provádíme pozoruje se zvědavostí. U všeho chce být. Nerada má samotu. Chce usínat v náruči. Chce pusinky na rypáček. Hodně se směje (chrochtá). Dost žárlí na Jasmínku.
Zajímavost: voní jako aviváž